blog.proks-martin.cz

Martin Prokš: martin (tečka) proks (zavináč) proks-martin (tečka) cz
Publikováno 19. září 2021.

Je začátek podzimu 2021 a cena elektrické energie letí do oblak. Co to podle mě znamená a proč? A co s tím má společného cenzura na sociálních sítích?

Aneb politizace elektro-energetiky je tu.

Dne 16. září 2021 zveřejnila ekonomka Markéta Šichtařová na službě www.youtube.com video o rostoucích cenách elektrické energie na burzách. Paní Šichtařové si velmi vážím a pravidelně ji sleduji, ale tentokrát podle mého názoru těžce podceňuje co se děje. Napsal jsem proto slušný a věcný příspěvek do diskuse. Ten ale do hodiny zmizel bez udání důvodu. Předpokládám, že se příspěvek nelíbil některému z youtube elfů a označil ho za šíření bludů. No nemá smysl bojovat s větrnými mlýny. Ale vyprovokovalo mě to k tomu, abych toto téma obšírněji sepsal jako příspěvek na svůj blog.

Elektro-energetice a okrajově i zbytku energetiky se věnuji již asi 10 let. Snažím se v tom zorientovat a rozumět trendům. Nejsem v tomto profesionál (neživí mě to ani mi z toho neplyne žádný zisk), jsem hobbysta kterého zajímá svět okolo. Za těch 10 let si myslím, že už trochu něco snad i chápu.

Od přibližně listopadu 2020 začali růst ceny elektrické energie na burzách. Ono těch burz je povícero, produktů elektrické energie také a pro nezasvěcené je to totálně nesrozumitelné. Ale ty ceny začaly růst všude na všem. Po cca 10 měsících (v polovině září 2021) jsou ty ceny více jak 2,5 krát vyšší a stále stoupají. Dokonce nestoupají po přímce, ale vypadá to, že parabolicky, nebo exponenciálně - což může být ještě větší průšvih do budoucna.

Takže čím to asi je?
Sešlo se několik vlivů.

1. V létě 2020 skončili uzávěry ekonomik v Evropě ohledně nákazy COVID-19. Možná se zase s podzimem a zimou vrátí, ale prozatím skončily. Spotřeba energií a s nimi spojených komodit, ne jen elektrické, o pár procent stoupla.
2. Současně bylo deštivější a chladnější léto kdy to ani moc nefoukalo. Výsledkem je, že FVE (fotovoltaické elektrárny) a VTE (větrné elektrárny) toho letos tolik nevyrábí jako loni. Vodních elektráren Evropa moc nemá, jejich procento není významné. Ostatních OZE (obnovitelné zdroje energie - zlí jazykové jako já tomu říkáme Občasné Zdroje Energie) jako bioplynky, spalovny odpadů a tak podobně, jsou také jen nízké jednotky procent v celoevropské soustavě.
3. Vyšší spotřeba a menší OZE výroba znamená, že o to více musí vyrábět konvenční zdroje. Uhelné, plynové, jaderné. Mazutové a ropné v Evropě téměř nejsou, ropa a její deriváty se používá hlavně pro dopravu, chemický průmysl a pro vytápění ať už domovní nebo průmyslové.
4. V současné Evropě je průmyslové spalování uhlovodíků podmíněno nákupem CO2 emisních povolenek. Za každou tunu vypuštěného CO2 (produkt spalování) je nutno nakoupit jednu emisenku. Emisní povolenky dramaticky zdražují. Důvody jsou dva, jednak EU stahuje “nadbytečné” emisenky z trhu, takže je jich méně a cena stoupá. Druhak přišly banky a burzy na to, že Emisenky jsou vlastně cenné papíry se kterými se dá krásně obchodovat. A když je jich omezené množství a průmysl je životně potřebuje, tak růst ceny je zaručen a o to lákavějšía výnosnější spekulativní cený papír to je.
5. Evropa několik let zpět razí, že uhlí a plyn jsou fuj a dělá všemožné věci pro omezení dovozu a těžby těchto komodit. Dokud současně klesala spotřeba, tak se cena držela nebo klesala. Ale teď spotřeba roste při omezených dodávkách, takže cena letí nahoru. Navíc se uvažuje o zpoplatnění těchto paliv do CO2 emisenek, což zase cenu naváže na emisenky a zdraží to. Takže ve výsledku cena uhlí, plynu a ropy roste již teď.
6. Klesá dostupnost konvenčních řiditelných elektráren. Evropa se rozhodla, že tyto elektrárny jsou fuj a dělá vše pro to aby je odstavovala. Což se již nějakou dobu děje, ve velkém se to rozbíhá teď a masivně bude odstavováno v blízké budoucnosti 2 až 10 let.

Takže co se děje teď? Trhy si snaží zajistit elektrickou energii s výhledem až na příští 2 roky. Čím bližší termín dodávky, tím více o to trh stojí - odběratelé urgentněji potřebují. Protože trh vidí, že OZE dodávají málo a že se na jejich dodávky nelze spoléhat na konkrétní den a hodinu (předpověď počasí na kterém jsou OZE závislé rozumně předpoví nanejvíše 3 dny), tak se snaží nakoupit konvenční elektrárny. Konvenčním elektrárnám rostou náklady v podobě emisenek a paliv, takže zdražují. A trh to musí akceptovat. Současně se ze strany nabídky snižuje počet dostupných zdrojů pro budoucnost - mnoho elektráren se bude odstavovat. Takže výběr dodavatelů klesá a obchodníci musí akceptovat i dražší dodavatele, protože prostě nebude od koho jiného brát.

V současné době je ještě konvenčních elektráren relativně dost. Ale! Eu již před cca 10 lety nastoupila cestu boje proti konvenčním elektrárnám. Zaděláno na to bylo tedy o mnoho dříve, již v roce 1997 podepsáním Kjótského protokolu, ale až kolem let 2006-2011 se začaly reálně prosazovat přístupy vedoucí k znevýhodňování konvenční elektro-energetiky a dramatickému dotování OZE. Momentálně jsme ve fázi, kdy je odstavování konvenčních elektráren již pevně narýsované a i jen teoreticky by z toho vycouvat šlo jen velmi obtížně. Masivní odstavování konvenčních (řiditelných) významných zdrojů a tím pokles dostupného řiditelného výkonu je realitou.

Spotřeba momentálně roste díky odeznívání omezení COVID-19. Dále Evropa počítá s masivní elektro-mobilitou, což spotřebu elektrické energie dále výrazně zvedne. Teď jsme v počátcích plánovaného nástupu elektromobility, nárůst spotřeby není znatelný. Ale v blízké budoucnosti je plánován masivní nárůst e-mobility a s tím bude muset ruku v ruce jít i růst spotřeby elektřiny pro nabíjení.

Řiditelné zdroje jsou sice dnes dostatečné, ale ve výhledu 2 let se díky jejich redukci dostává evropská síť ke kritickému bodu, kdy dostatečnost zdrojů bude na hraně. Hlavně v zimních obdobích, kdy je spotřeba v EU nejvyšší. Jinými slovy, dostaneme se na hranu, kdy elektrárny budou mít problém utáhnout síť. A elektrická síť když má výraznější nedostatek, tak nezpomalí, ona se zhroutí. A když se zhroutí, nastane tak zvaný blackout, česky dlouhodobější výpadek. Nejspíše na minuty až hodiny a zatím jen lokální kousky sítě. Alespoň ze začátku.

Dále bude hrát roli lokálnost zdrojů. Situace po Evropě není rozložena stejnoměrně (zdroje, spotřebitelé a jejich skladba). To znamená, že v různých částech Evropy bude docházet různě rychle k dosažení této hranice stability dodávek. To znamená že i ty výpadky budou v různých zemích a regionech různě časté s různou délkou a budou asi i regiony bez výpadků. V každém případě se síť začne opakovaně rozpadat na dílčí různě velké ostrovy.

Ekonomika a obchodníci si to začínají pomalu uvědomovat a snaží se nakoupit elektrickou energii dopředu, neboli objednat si u elektráren výrobu na daný den a hodinu o požadovaném objemu. A s postupujícím časem mají tuto potřebu čím dál větší. Takže se to projevuje v ceně kterou jsou ochotni a nuceni za toto platit.

Jenže elektrická síť je v první řadě fyzikální síť. Trh je jen ekonomická nadstavba, která má zajistit účetnictví nad touto fyzikální sítí. Jenže výstavbu a údržbu sítě a jejích zdrojů řídí právě ta ekonomika a nepřímo politika. A když ekonomika a politika dlouhodobě dávali chybné signály, protlačovali OZE (občasné zdroje energie) naproti stabilním konvenčním, tak došlo k zastarávání a odpadávání těch konvenčních. A až se síť dostane na fyzikální limity, tak prostě spadne bez ohledu na trh a jeho cinkání penězama. Chybná ideologie Evropy pokřivila trh a ten pokřivil údržbu sítě.

Konkrétně, to co se teď děje na trhu s elektřinou je jen začátek promítání problému z technické roviny do ekonomické vlivem německého trhu a sítě. Na přelomu roku Němci odstaví velký výkon v řiditelných zdrojích (v uhlí a jádru) a významnou část roku se stanou čistě importními - závislými co jim kdo prodá a nacpe jim to do soustavy. Když to bude jak přenést a když bude co prodat, protože i ve zbytku Evropy se mají postupně zavírat další a další elektrárny pro stáří, nesplnění emisí a politická rozhodnutí.

Evropě budou chybět řiditelné elektrárny za ty, které budou v příštích 2 letech odstaveny. V horizontu 10 let nemluvě. A elektrárnu (řiditelnou - plyn, uhlí, jádro, ropa - další vodní už nejsou kde stavět) nepostavíte přes noc, ani za měsíc, ale za několik let. Plynovou teoreticky za půl roku, když máte již vyběhané všechny papíry, přípojku plynu a komponenty jsou již vyrobeny a připraveny na expedici na stavbu. Takže reálněji i ty plynovky za nejméně 1,5 roku když vše klape. Pár plynovek, ne masivní výstavba po celé Evropě, to zabere více času, nemáme na to nastartovaný výrobní průmysl na komponenty.

Koronavirus jen ten problém na rok a půl pomohl zamaskovat. Lockdowny a útlum průmyslu snížili spotřebu a tak se projevy tohoto problému odsunuly o skoro 2 roky dál do současnosti. Jinak by se na toto asi narazilo už cca před rokem-dvěma. Ale tím rychleji a razantněji ten problém teď kvasí.

Energie jsou do značné míry spojené nádoby, ale ne úplně. Elektřina se vyrábí z uhlí, plynu, ropy, jádra. Jen částečně lze elektřinu zastoupit ostatními energiemi. Takže zdražování a vyšší spotřeba se promítne i do ostatních energií jak se budou snažit nahradit alespoň částečně elektřinu.

Politizace elektro-energetiky teď nabere obrátky. Do vánoc 2021 se to stane jedním z hlavních témat celoevropské politiky. Lze očekávat státní a evropské regulace cen a intervence politiky do energetiky. V delším horizontu očekávám zestátňování ve elektro-energetice celkově.

Jenže toto vše je v přímém rozporu s ideologií co se v Evropě razí již desítky let. New Green Deal je s tím co píšu v nesmiřitelném rozporu. Takže se nedivím, že se to elfům nelíbí a příspěvky na toto téma (nedej bože ještě vyfutrované argumenty) rovnou mažou. Jenže dokud si politika nepřizná pravdu, tak situace bude padat do horší a horších problémů a řešení bude na delší a delší čas.

Takže nás čekají zajímavá léta a tenhle růst cen energií celkově je jen začátek. Držte si klobouky, teď to pojede z kopce!