Středa, Leden 20, 2021

Elektroenegetika pro příštích 20 let

Martin Prokš: martin (tečka) proks (zavináč) proks-martin (tečka) cz
Původně publikováno na https://martin-proks.blogspot.com dne 15.10.2020.

Aneb Delfská věštírna o elektroenergetice. Kam směřuje zásobování elektrickou energií v EU pro příštích 20 let? Budeme svítit svíčkama, nebo bude elektřiny tolik a tak levné, že noc navždy zmizí ze slovníku EU?

(říjen 2020)

Žádné sopečné sirné plyny ani nic jiného nečichám ani neberu, ale nedá mi nezavěštit si z pomyslné křišťálové koule co nás čeká a nemine. Tento příspěvek byl vyprovokován článkem a diskusí na serveru oEnergetice, konkrétně se jedná o článek ze dne 16. října 2020, Německo zastropovalo příspěvek na podporu OZE, hrozil jeho prudký růst. Nebudu zde rozebírat daný článek, ten si přečtěte sami jestli Vás zajímá, doporučuji včetně diskuse.

Jak jsme na tom jako Evropa s cenou elektrické energie a zdrojovou základnou?

Momentální situace je taková, že cena silové elektrické energie na dlouhodobých trzích, kde se zobchoduje valná většina objemu EE, je v průměru někde okolo 40-50€/MWh (pro rozpětí 2019-2020). A to nestačí pro budování nových zdrojů, jedno jakých. OZE natahují ruce pro dotace a příplatky. Pro uhlí jsou stávající ceny v podstatě jen provozní náklady (tento odkaz důrazně doporučuji, stáhněte si to, to asi ČEZ takto zveřejnit nechtěl a nejspíše to brzo zmizí) a na investice/odpisy/rezervní fond nezbývá prostor. Plyn je obecně to samé (i když aktuálně nízká cena plynu plynovým elektrárnám trochu nahrává) a bez kapacitních burz kde dostávají garantovanou cenu to také nikdo nestaví. Jádro je hlavně díky investičním nákladům také neprůchodné. Jediné co se staví jsou nějakým způsobem dotované projekty. Momentálně jde hlavně o plyn a pak nějaké to OZE, které ale naráží na odpor lidí - NIMBY. Hlavně v Německu už mají normální lidé větrníků za barákem plné zuby a brání se novým seč mohou. Bez dotací by se nestavělo vůbec nic.

To jasně ukazuje, že je něco hodně špatně. Objem dotací je tak velký, že totálně zkřivily energetický trh. Výsledkem je, že na komerční bázi se nevyplatí obnovovat zdroje/elektrárny. Síť fakticky stárne a dožívá a obnova probíhá pod taktovkou centrálního plánování a státních pobídek, zaobalených do dotací a garantovaných výkupních cen. A je to taková spirála smrti - čím víc dotací a sešněrování, tím více jsou potřeba protože ostatní to víc a víc vzdávají, protože trvale nejsou schopni konkurovat dotovaným cenám.

Osobně odhaduju, že reálná cena na burze za silovou elektrickou energii je potřeba aby byla někde okolo 100€/MWh a nic nedotovat (odkaz na bakalářskou práci je jen pro ilustraci, k obdobným číslům jsem se svými odhady také dostal a na internetu je toho dost když člověk hledá a také se to obvykle pohybuje okolo těchto částek). To je nejspíše zlomová cena, která již pokryje i investiční náklady/odpisy/investiční fond. Na této úrovni začne zase normálně fungovat podnikatelská úvaha, že se vyplatí budovat nové zdroje s tím, že cena na burze dlouhodobě pokryje veškeré náklady a umožní tvorbu alespoň minimálního zisku. Bez započtených CO2 odpustek, ty tuto hladinu ještě zvedají. Samozřejmě cena není jediné kritérium, ale je to jedno z nutných. Pak stabilita daní, podnikatelského prostředí a zákonů, to také není zrovna nejlepší. Když vybudovat i ten nejrychlejší zdroj trvá 5 let a pak alespoň 10 let se bude splácet (plynovky), pak je potřeba výhled alespoň na těch 10-15 let stability a predikce společenské smlouvy. Predikce ve smyslu, že se skokově něco zákonně nezmění - třeba dramatické zvýšení CO2 odpustek, nebo zpřísněné limity které ty plynovky podseknou v kolenou.

Jenže to nikdo neche slyšet ani si připustit. Proti by byl křik ze strany spotřebitelů, že cena siloviny 2x a více než je teď, že to je zlodějina (ze 45€/MWh na 100€/MWh = z 1,17 kč/kWh na 2,6 kč/kWh). I ze strany doposud podporovaných zdrojů, že bez dotací to balí, že za čistě komerční cenu to nejde a že je to otočení o 180 stupňů a životní prostředí atd. Navíc momentální ideologie a kurz je jasně daný Pařížskou dohodou a stachanovskými závazky komise EU v čele s tou paní z Německa co již takto pomohla položit Bundeswehr. Je mi jasné, že to je utopie.

Takže závěr a ona předpověď

Budeme se tak nějak protloukat dál v současném mizerném dotačním kurzu další cca jednu generaci (20 let) v dotačně-centrálně plánované elektroenergetice se všemi negativy co nutně nastanou. Výpadky a energetické regulační stupně s harmonogramem výpínání částí sítě se stanou opět normou.

Je na čase začít uvažovat o nouzových nezávislých záložních zdrojích pro lidi v barácích. Alespoň pro nouzové napájení kritických obvodů jako je plynový kotel a jeho čerpadlo, nouzové LED osvětlení aby se člověk nepřerazil cestou na záchod, lednička s UPSkou a podobně. Ale to je o koncových malých uživatelích. Teda jestli i ty malé záložní agregáty nebudou zakázané jakožto spalovací stroje. Rozhodně to bude další hluková zátěž okolí, což v hustější zástavbě nebude v noci zanedbatelné.

Ztráty a dopady v průmyslu budou drastické a těžko nějak řešitelné. Obzvláště když si kvůli ekologickým limitům, daním a omezením nebude fakticky smět vybudovat a provozovat závodní elektrárny i kdyby nakrásně chtěl a měl na ně peníze. Bavíme se tu o rozpětí od nižších desítek kW až desítek MW, to legislativě neunikne.