blog.proks-martin.cz

Martin Prokš: martin (tečka) proks (zavináč) proks-martin (tečka) cz
Publikováno 18. června 2024.

Jako konstruktér ve firmě zabývající se strojírenstvím primárně pro energetiku, zajímám se trochu i o tu energetiku samotnou. Již pár let. A již dost let si říkám, že elektroenergetický trh je viditelně v nepořádku. Dnes nebudu pitvat proč asi a kdo a co za to asi může, dnes se budu zamýšlet nad tím jaká by asi měla být cca cena silové elektřiny aby elektroenergetika měla šanci být v dlouhodbějším horizontu 20+ let financovatelná. Nejsem ekonom, toto je zamyšlení spíše na úrovni kupeckých počtů.

Jakožto konstruktér co má elementární chápání fungování sítě považuji za klíčové elektrárny, které jsou plně řiditelné dle potřeb sítě. Primárně elektrárny vyrábějící v režimu tak zvaného základní zatížení. Ne že by ty ostatní také nebyly důležité a síť se bez nich obešla, ale většina provozu je zajišťována elektrárnami v základním zatížení, takže jimi se budu dnes zabývat.

Cenu silové elektřiny řiditelných elektráren u nás dnes z velké míry určuje burza v Lipsku - obchodování s elekřinou tam. Část objemu silové elektřiny je prodávána mimo burzu dvoustrannými dohodami a cena se nezveřejňuje. Předpokládám že ceny se nebudou nějak příliš lišit. Možná o desítky procent, ale určitě ne o stovky procent, to by moc nedávalo smysl.

V každém případě elektrárna má nějaké příjmy a nějaké výdaje. Aby byla ekonomicky v plusu a majitel ji nemusel zavřít (nebo stát dotovat), musí příjmy z prodeje elektrické energie dlouhodobě alespoň pokrývat náklady. Náklady lze velmi velmi zjednodušeně rozdělit na provozní (související s výrobou a základní údržbou již existující elektrárny) a na investiční (vybudování nové elektrárny, nebo zásadní rekonstrukce již stávající).

Pokud podnikatel bude mít z jakéhokoli důvodu výhled jen na dobu životnosti elektrárny, pak ho nebudou tolik trápit investiční náklady. Prostě nebude investovat a tyto náklady mu odpadnou. Pokud majitel bude chtít v elektro energetice podnikat i za 15+ let, pak ho investiční náklady musí zajímat, protože musí průběžně rekonstruovat stávající, odstavovat to co už nemá smysl a budovat náhradu za odstavené. A případně i rozšiřovat výrobní zdroje pokud chce růst.

Elektro energetická burza funguje poněkud zvláštně pro obyčejného člověka. Na burze se sejde na jedné straně hromada výrobců elekřiny (obvykle jednotlivých elektráren) a každá z nich řekne kolik elektřiny v daný čas může vyrobit a za jakou cenu. Tyto elektrárny burza seřadí od nejlevnější po nejdražší za jednotku elektřiny. Na druhé hromadě jsou požadavky energetických obchodníků na nějakou spotřebu. Celkové požadavky se sečtou a tam kde se protne požadovaná spotřeba se seřazenou nabízenou výrobou, tam se stanoví cena STEJNÁ pro VŠECHNY elektrárny co jsou od té nejlevnější až po tu tak zvanou závěrnou. V hantýrce burzy se pak říká, že cenu určuje závěrná elektrárna. Proč to tak je, proč prostě nedostane každá elektrárna to o co si řekla? To má dva hlavní důvody:

1. Výrobci vyrábí elektřinu a pumpují ji do sítě. Síť se v ten moment chová jako velká nádrž. V ní se elektřina smíchá a odběratelé na mnoha místech si odsávají. Takže fyzicky je téměř nemožné říci kdo konkrétně odebírá kterou konkrétní elektřinu, odkud přesně k němu doputovala. Ale lze poměrně snadno měřit kolik kdo do sítě dodává a kolik kdo odebírá.Takže je lepší prostě stanovit jednotnou cenu pro celou síť pro daný časový úsek a tu rozpočítávat všem stejně.
2. Ty levné elektrárny jsou takové, které jsou již zplacené úroky a odpisy a vyrábí jen za tu provozní cenu. Vše co je nad touto provozní cenou je jejich zisk (zjednodušeně). Takže čistě teoreticky je tam prostor pro spoření na investiční náklady na obnovu. Těch již splacených elektráren ale není tolik aby pokryly celou spotřebu, takže do sítě je nutné cpát elektřinu i z těch, co ještě odpisy platí. To znamená, že by se měly uplatnit i elektrárny ještě investičně nesplacené a cena by měla alespoň pokrýt jejich odpisy. Zisk asi nebudou skoro tvořit, ale budou alespoň nad vodou jak se říká.

Takže investor, který chce stavět novou elektrárnu, se musí snažit, aby celkové náklady byly rozumné. Protože když bude moc drahý, tak na burze vždy zůstane nad čarou a tím nebude mít objednávky na dodávky a nebude mít příjmy. A na druhou stranu, když z jakéhokoli důvodu cena silové elekřiny pro základní zatížení bude dlouhodobě pod nějakou rozumnou mezí, pak nebude dávat výrobcům smysl investovat do obnovy a rozvoje zdrojů. Budou udržovat v chodu již existující elektrárny dokud to jde a pak zavřou krám.

Takže kolik je asi ta rozumná cena silové elektřiny v základním zatížení pro zajištění obnovy zdrojů sítě? Před pár lety jsem dospěl k názoru, že tato cena by měla být někde okolo 100 Euro/MWh pro základní zatížení, ale bez vlivu dodatečných nákladů typu CO2 odpustky (ty k tomu připočítat). Viz mé články Cena dostavby Temelína http://blog.proks-ma … y:entry210114-215210 a Elektroenegetika pro příštích 20 let http://blog.proks-ma … y:entry210120-215855.

Jak jsem k tomu dospěl?

Provozní náklady uhelné elektrárny (bez započtení CO2 odpustek) jsem šťouráním na internetu odhadl na cca 40 Euro/MWh a investiční mi před deseti lety vycházely na 13 Euro/MWh. Ale to bylo před 10 lety. Kdyby dnes provozní náklady byly pobné (45 Euro/MWh) a investiční dvojnásobné (26 Euro/MWh), pak celková aktuální cena 2024 za základní zatížení u uhelné elektrárny by měla být okolo 71 Euro/MWh + cena CO2 odpustky/MWh, aby to dávalo dlouhodobý smysl. Cena CO2 odpustky přepočteno na MWh z hnědouhelné elektrárny je okolo 60 Euro/MWh. Takže výsledná cena hnědouhelné elektrárny v roce 2024 by měla být asi 131 Euro/MWh.

Jaderná elektrárna měla před deseti lety provozní náklady někde kolem 25 Euro/MWh a investiční okolo 60 Euro/MWh. Řekněme že za těch 10 let provozní náklady vzrostly opět jen trochu (30 Euro/MWh), ale investiční vzrostly na cca dvojnásobek na 120 Euro/MWh. Takže jaderná elektrárna v roce 2024 potřebuje výslednou cenu okolo 150 Euro/MWh bez započtení dodatečných nákladů typu daně z mimořádných zisků a podobně.

Takže tu máme požadavek pro dlouhodobé udržování zdrojové základny pro stabilní síť v rozmezí 130-150 Euro/MWh v roce 2024. Jenže ceny na burze tomu naprosto neodpovídají. Za posledních 10 let toto ceny překročili jen v době tak zvané energetické krize, někdy od cca konce roku 2022 do cca září 2023. Jenže za té tak zvané krize i povolenky CO2 byly dramaticky dražší a stát uvalil daň z mimořádných zisků, kterou to celé zase podrazil.

Výsledek? Již více než 10 let se bez dotací nepostavilo snad nic. Elektroenergetika jede z toho co bylo vybudováno v minulosti a teď dožívá. A už pomalu přestává vycházet ekonomika i tohoto, protože cena CO2 odpustky střílí do kolen zbytky zdrojů základního zatížení. Jediné co je zatím provozně dobře nad vodou jsou již splacené Dukovany a již skoro splacený Temelín, kdy doplácené odpisy odpovídají cenové úrovni před více jak 20 lety - dnes nepochybně relativně směšné peníze díky inflaci. Ale ani tyto provozně ziskové jaderné zdroje dnes nedávají investiční smysl na budování nových. Teda bez dotací.

Jistě, vše jsou to jen odhady od stolu a šťouráním se v internetu a veřejných zdrojích + odhady kolik by asi tak mohlo být. Ale jsem přesvědčen, že tak nějak to asi bude.

Závěr nechť si každý udělá sám, nechci být příliš negativní. Hudbo hrej, tančeme dokud to jde!