blog.proks-martin.cz

Martin Prokš: martin (tečka) proks (zavináč) proks-martin (tečka) cz
Poslední úprava 13.01.2021.
Púvodně publikováno na https://martin-proks.blogspot.com dne 24.3.2014.

Současné dění na Ukrajině a nespokojenost s politickou reakcí Evropy a zástupců České republiky mě nutí vyjádřit svou představu o úloze armády v ČR tady, teď a v budoucnu i o politických souvislostech okolo. Toto je politický článek, předesílám rovnou.

(Jen pro rychlé zorientování se pro případnou budoucnost: březen 2014, odtržení Krymu od Ukrajiny a jeho připojení k Ruské federaci za špatně skrývané účasti ruských vojsk.)

Jsem pevně přesvědčen, že jedním ze základních úkolů státu je chránit územní celistvost státu a chránit obyvatelstvo mimo jiné i před ostatními státy. V Evropě je sice od konce druhé světové války relativně klid, no relativně, ale to neznamená, že to tak musí zůstat na vždy. Jsme jen lidé, stejní lidé jako před 100 lety kdy vypukla první světová válka. Jsme stejní lidé jako v době napoleonských válek a jsme konec konců stejní lidé jako v době křižáckých válek… Jsme prostě lidé a mezi lidmi ke konfliktům občas dochází a když protivník dospěje k závěru, že diplomacie a slova nestačí, nebo že násilí je dokonce výhodné, tak prostě sáhne k násilí a na válku je zaděláno.

Nevěřím na bezbřehý humanismus, že když my nebudeme mít zbraně, nebo k nim nesáhneme, že to samé dodrží i protistrana “jen pro naše krásné oči”. Prostě věřím v pravdivost hesla: “chcešli mír, připravuj se na válku”.

1. Armádu potřebujeme. Moderní armádu s loajálním velením a mužstvem.
2. Politici musí takovou armádu požadovat a tvořit podmínky pro její existenci.
3. Politici musí být loajální Českém Republice, zemi a obyvatelstvu.
4. Politici musí tato témata pravidelně předkládat veřejnosti a vést o nich debatu.

Jsem si plně vědom, že ČR patří v Evropě k menším státům a je obklopena většími a silnějšími státy, nicméně to neznamená, že armáda nemá šanci. Armáda nemusí být tak silná aby zvítězila proti jakémukoli protivníkovi, ale musí být dostatečně silná aby dokázala způsobit významné a bolestivé ztráty. Každý si pak rozmyslí na nás zaútočit. Prostý kalkul získám/ztratím hraje ve strategických úvahách velkou roli. Nemluvě o mezinárodních dopadech jakéhokoli konfliktu, oslabení agresora tímto konfliktem a nutnost jeho kalkulace s následujícími odvetnými opatřeními ostatních států při jeho oslabení z původního konfliktu…

Armáda sama o sobě je nic. Armáda je instituce která je zřizována a kontrolována politiky a plní zadání politiků.

1. Jsou to politici kdo rozhodují o tom kolik peněz půjde do armády.
2. Jsou to politici kteří rozhodují o základních strategických bodech armády/obrany. Např. jestli bude armáda na základě profesionálního sboru, nebo branná povinnost a jen velitelské posty budou profesionální.
3. Jsou to politici kdo kontrolují armádu, jejich úloha je zde také nezastupitelná.

Prostě bez soustavné politické součinnosti a podpory není možné mít použitelnou armádu.

Politici jsou nakonec ti, kteří rozhodují o případném použití armády. Zjednodušeně když politici zavelí: jděte do války, tak se armáda musí zvednout a jít. Když politici nezavelí nic, tak armáda také udělá - nic (jako se to stalo třeba na tom Krymu). Když v kritický moment selžou politici a ustoupí vnějšímu agresorovi bez aktivace armády, pak jsou jednoznačně politici vinni a armáda s tím nic nezmůže. V případě roku 1938 a 1939 to byli právě čeští politici, kteří selhali. V případě Ukrajiny roku 2014 to byly právě ukrajinští politici kdo dlouhodobě selhával (dlužno říci že ne jen oni) a zavinil situaci ve které byla byť i poměrně silná a vyzbrojená ukrajinská armáda na nic.

A v neposlední řadě jsou to občané, kteří se musí se svým státem identifikovat, identifikovat se s geografickým územím a obyvatelstvem. Občané musí být ochotni bránit svůj stát a občané musí důvěřovat své armádě a v alespoň minimální míře i své politické vládě, alespoň v odhodlání obrany státu. Politika znamená (nebo alespoň má znamenat): veřejná činnost, správa; řízení státu; vztahy mezi státy. A do toho prostě obrana státu patří a je úkolem politiků tuto obranu řešit. Ale bez plošné podpory a alespoň rámcové informovanosti obyvatelstva to nejde. A to znamená tato témata politiky pravidelně otevírat a diskutovat, se stavem armády seznamovat veřejnost a prostě pracovat na vztahu veřejnosti a armády a diskutovat mezinárodní rizika a nutnost armády. To je nekonečný boj, staří lidé odcházejí z aktivity, nové generace nastupují a tyto myšlenky je nutné stále dokola diskutovat a seznamovat nové generace.

Mnozí lidé argumentují tak zvanou kolektivní bezpečností v rámci svazků jako je NATO nebo EU, ale to je z velké míry falešný pocit bezpečí. Kdo jsou vojáci NATO? Členové armád členských zemí. Jednotky EU ani neexistují a i kdyby vznikly, kdo to bude, zase ti samí vojáci členských zemí. Ale jací vojáci? Který členský stát vyšle umírat své vojáky za nějaké Čechy, kteří ani nebyli schopni a ochotni mít vlastní armádu aby se aspoň trochu bránili? Mezinárodní aliance jsou velmi dobrou “nadstavbou”, ale základ jsou národní síly. Například stíhací letectvo (pomíjím bojovou hodnotu 14 kusů gripenů proti potenciálním protivníkům v roce 2014) máme jen pronajaté, co asi udělá majitel kdybychom se rozhodli je poslat do mise kde by reálně hrozilo jejich zničení?

Máme zastupitelskou demokracii, my občané volíme politiky, kteří nás poté zastupují ve vedení státu a mají provozovat politiku v tom původním smyslu slova - správa věcí veřejných a státu, ne politikaření které znamená pletichaření a podvádění za účelem zisku a udržení moci.

Nakonec jsme to my občané kdo volí své vrcholné politiky. Volme politiky, ne pleticháře. A když se ukáže že jsme se v nich spletli, nemilosrdně od nich utečme k někomu jinému s rozumným programem. Volme bez ohledu na velikost strany. I tak zvaně propadlý hlas nepropadne, je to jasná informace pro politiky, že podpora jejich myšlenek je jaká je, že roste nebo klesá. Aktivně čtěme programy nebo alespoň předvolební shrnutí stran, nebuďme ovce které se nechají vést na stříhání. Jde o nás, o naše přežití a po nás o naše děti a děti našich dětí. Pamatujme že minulost je daná, přítomnost už změnit nelze/nestihneme, ale budoucnost je to co ovlivnit můžeme. O budoucnost se hraje dnes. A armáda je tu pro naši budoucnost, armáda je jeden z mnoha nezbytných kousků které dávají celek - fukční stát svobodných občanů. Volme strany, které chtějí dělat politiku. Dejme jim šanci. Moje osobní volba je

http://www.svobodni.cz/

I. Pojetí státu

Je nesporné, že pojetí státu má dalekosáhlé důsledky pro každodenní politické rozhodování, pro hlasování o detailech kterékoli legislativní předlohy. Ideje a ideologie mají zásadní význam při získávání podpory lidí pro konkrétní politiku.Politika bez filosofického obsahu se stává pouhým mechanickým bojem o moc a zákonitě vede k úpadku svobody.

III. Vnější bezpečnost

Svobodní považují budování sebevědomé efektivní vojenské síly za výraz státní svrchovanosti a za povinnost státu. Ozbrojené síly hájí nedotknutelnost území státu a plní alianční závazky zejména v rámci NATO.

http://web.svobodni.cz/program/politicka-filosofie
http://web.svobodni.cz/program/politicky-program
http://web.svobodni.cz/program/otazky-a-odpovedi

Dodatek v roce 2021

Na předchozím textu bych obsahově moc neměnil ani po sedmi letech. Snad jen tu politickou stranu Svobodní bych už tolik nepropagoval. Tedy ne že by jejich program nebyl fajn, ale program není vše. Ve výsledku jsou to lidé, kteří politickou stranu tvoří a program realizují. No a Svobodní prodělali velkou personální změnu. Podle mého názoru ve straně převládli lidé vykládající si svobodu a program strany jako anarchistický manifest. S tím souhlasit nemohu a Svobodné již tolik nepreferuji a nepropaguji. Byť jejich psaný program stále považuji za kvalitní.